Navrhované změny

1. Mizivá úspěšnost doručení zásilek
2. Turbulentní legislativa
3. Odtržení normotvorby od praxe
4. Přílišná administrativní a rozhodovací zátěž na bedrech exekutora
5. Nadměrná ochrana spotřebitele paralyzuje celý proces
6. Exekuční tarif nestačí pokrývat skutečné náklady exekutora
7. Procesní šikana založená na bezplatnosti řízení pro účastníky
8. Výrazný nepoměr při odměňování exekutorů a insolvenčních správců
9. Pro dlužníka nevýhodný způsob započítávání úhrad
10. Nemožnost vyplácení běžného výživného, pokud otec rozporuje exekuci

Za 18 let existence prošel exekuční řád téměř 50 novelizacemi.

Většina problémů je již vyřešena. Nové však vznikly.

Z předpisu dříve zaměřeného pro rychlé vymožení pohledávky se pod rouškou zájmu na ochranu slabšího povinného (typickým dlužníkem je spotřebitel) stal nástroj procesní obstrukce.

Každá dobře míněná ochrana určité skupiny osob byla díky její všeobecné aplikaci na všechny povinné zneužita k ochraně zájmů pachatelů trestné činnosti, vychytralých podnikatelů či patologických stěžovatelů z principu se bránících proti všemu.

1.Mizivá úspěšnost doručení zásilek

V roce 2018 si výzvu k dobrovolnému plnění v exekučním řízení skutečně převzalo jen 28,1% povinných, 39,65% zásilek se exekutorovi vrátilo a bylo doručeno fikcí vyvěšením na úřední desce exekutora, 3,1% zásilek se nepodařilo doručit z jiného důvodu a 29,15% zásilek bylo doručeno fikcí uložením, u něhož není jisté, zda se adresát s písemností nakonec seznámil.

Celých 34% povinných fyzických osob má trvalý pobyt na ohlašovně.

Významná část povinných vůbec nebydlí na svém trvalém pobytu, který zůstává evidován u rodičů, na adrese před rozvodem, v předchozím bytě apod. nemá v evidenci obyvatel evidovánu adresu pro doručování písemností a nemá ani datovou schránku. V důsledku toho jsou vyloučeni nejen z procesu doručování, ale především jim nelze účinně přiblížit exekuční soud ani soudního exekutora zavedením pravidel místní příslušnosti.
Z výše uvedeného plyne, že většina nákladů na poštovné je vynakládána zcela zbytečně, neboť účastník se s obsahem listiny nikdy neseznámí.

2. Turbulentní legislativa

Exekuce jsou často novelizovanou oblastí. Jedna novela překrývá druhou. Bohužel ku škodě věci. Co jedna novela zavede, druhá zruší.

Právo si v praxi nestíhá sednout, neboť dříve, než k němu soudy vytvoří výkladová pravidla, je zrušeno novelou následující. To pak vede ke zbytečným nákladům na straně soudů, exekutorů i účastníků. O ztrátě důvěry v právní stát ani nemluvě.

3. Odtržení normotvorby od praxe

Hlavním zdrojem poznání při tvorbě exekučních zákonů dnes jsou pochybné zdroje z médií, internetu či zkreslené údaje od zájmových sdružení. Chybí adekvátně prováděná analytická činnost a cit pro vnímání provázanosti jednotlivých procesních institutů.

Nepodílejí se na ní lidé s praktickými zkušenostmi. Legislativu je třeba tvořit na základě dialogu v pracovních komisích.

5. Nadměrná ochrana spotřebitele paralyzuje celý proces

Exekuční právo měří všem účastníkům stejně.

Pokud někde chrání slabého a zranitelného povinného, jehož dluh pochází ze spotřebitelské sféry, pak se na vlně této ochrany svezou i vychytralí dlužníci, jejichž ochranu zákonodárce v podobném rozsahu ani nezamýšlel.

Paradoxně se pak ani spotřebitel nemůže efektivně domáhat svých práv vůči podnikateli, u něhož reklamoval koupené zboží. Poškozený v trestním řízení jen přihlíží, jaké možnosti obrany zákon dává pachateli trestné činnosti, z níž mu vznikla škoda.

Okruh nástrojů procesní obrany je dnes široký a navíc neuzavřený, takže umožňuje opětovné podávání návrhů na odklad i zastavení exekuce z desítek myslitelných důvodů. Jsou známy případy, kdy ani po 13 letech exekuce majetný povinný nepustil exekutora k dražbě jeho majetku a věřitel se nedostal ke svým penězům.

6. Exekuční tarif nestačí pokrývat skutečné náklady exekutora

Soudní exekutoři na svoji činnost od státu nezískávají žádné prostředky. Od roku 2001 dochází k soustavnému nárůstu provozních nákladů, ať už jde o mzdy, poštovné, energie, nájmy či elektronizaci exekutorských úřadů. Významným faktorem je významný přenos rozhodovací agendy a obecně nárůst administrativní agendy na straně exekutora. Od roku 2009 přešla významná část rozhodovací činnosti ze soudu právě na exekutora, aniž by tyto zvýšené náklady byly kdy dorovnány. Exekuční tarif nebyl od roku 2001 nikdy valorizován. Se zastropovaným tarifem a růstem mezd a provozních nákladů klesá prostor pro adekvátní vybavenost úřadů a mzdové ohodnocení zaměstnanců exekutora, což je ku škodě účastníků. Odliv zkušených lidí z oboru způsobuje, že vedení exekuce musí být svěřováno levnějšímu méně odbornému aparátu. Celkový úbytek zaměstnanců vede k jejich přetížení, prodlužování lhůt a jen zběžnému vyřizování agendy. Roste chybovost, neochota činit časově náročné a nákladné úkony a dochází k průtahům.

8. Výrazný nepoměr při odměňování exekutorů a insolvenčních správců

Odměna exekutora je počítána z částky vyplacené věřiteli bez nákladů exekuce. Odměna insolvenčního správce se počítá z vymoženého plnění zahrnující i jeho odměnu.

Kupříkladu při prodeji majetku za částku 100 000 Kč vychází odměna insolvenčního správce dvojnásobná. Minimální odměna exekutora činí 2 000,- Kč, minimální odměna insolvenčního správce činí 45 000,- Kč. Paušální náhrada hotových výdajů exekutora činí 3 500,- Kč za celé řízení bez ohledu na jeho délku a při dobrovolném plnění se odměna i hotové výdaje snižují o polovinu.

Paušální náhrada insolvenčního správce v oddlužení, které trvá 5 let činí 9 000,- Kč a s ponížením se u insolvenčního správce nepočítá. Exekutor má z bezúspěšné exekuci ztrátu. Insolvenční správce za bezvýslednou insolvenci dostává odměnu a náhradu hotových výdajů od státu.

9. Pro dlužníka nevýhodný způsob započítávání úhrad

 Způsob započítávání úhrad obsažený v novém občanském zákoníku, kdy platby dlužníka jdou před jistinou nejdříve na úhradu nákladů, úroků a dalšího příslušenství pohledávky, výrazně oslabuje rychlost umořování dluhu.

U větších zesplatněných pohledávek často příjem dlužníka nestačí ani k úhradě úroků, což ho uvrhuje do dluhové pasti, neboť dluh se pro něho stává nesplatitelným.

Bez změny občanského zákoníku se bude okruh osob v dluhové pasti dále rozšiřovat a změny v exekučním řádu ani insolvenčním zákoně na tom nic nezmění.