Zkušenosti ze Slovenska jednoznačně ukazují propad vymahatelnosti pohledávek věřitelů o 60 i více procent. Doprovodné náklady spojené s vymáháním v novém systému a povinné platby exekutorům fakticky znemožňují podání exekučního návrhu ve 2/3 případů, neboť výtěžnost exekucí je u takových pohledávek nižší než náklady hrazené věřiteli. Exekutoři navyklí na stálý nápad případů a povinné platby od věřitelů nemají důvod usilovat o vymáhání pohledávek, když v případě drobných pohledávek jsou platby věřitelů srovnatelné s platbami povinného v úspěšné exekuci s tím rozdílem, že nečinnost negeneruje exekutorovi náklady, které by musel vynaložit, aby pohledávku vymohl. Alibismus a přepjaté formalismy jsou nám cizí a přenecháme je státním orgánům. Chceme vykonávat svoji profesi vždy čestně a svědomitě, což zahrnuje i upřímný zájem a především aktivní úkony exekutora směřující k vymožení pohledávky, abychom na konci řízení, i kdyby skončilo neúspěchem, obstáli před věřitelem a mohli hrdě říci, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Proto byli exekutoři v České republice zavedeni.

Konkurence mezi soudními exekutory je důvodem, proč byli soudní exekutoři v České republice zavedeni. Úřad na Ochranu hospodářské soutěže se vyslovil proti jakémukoli omezování soutěže exekutorů. Konkurence exekutory odlišuje je tak od společností nepříliš vysoce ceněných pomalých a neefektivních soudních výkonů rozhodnutí, od nichž valná většina věřitelů po účinnosti exekučního řádu ustoupila.

Ústavní soud označil věřitelovo právo volby exekutora za jedno z klíčových ustanovení exekučního řádu. Jde o nosný princip, na němž je exekuční řád vystavěn. Právě právo volby exekutora věřitelem totiž zakládá soutěž mezi exekutory a činí z nich podnikatele, kteří do exekučního řízení vnášejí lidský prvek, vstřícnost, pochopení, iniciativu, inovativní prvky a pružnost, které by soudy nebyly nikdy schopny.

Přestože členové tohoto uskupení jsou sami soudní exekutoři a nehodlají se jakkoli pouštět do hodnocení a zpochybňování práce některých svých kolegů, fakt, že mezi exekutorskými úřady jsou propastné rozdíly v přístupu k práci, úspěšnosti vymáhání a komunikaci s účastníky řízení je natolik veřejně známý, že ho není třeba dále vyzdvihovat a prokazovat, neboť se stal notorietou. Ostatně není žádným tajemstvím, že dokonce velká část soudů při vymáhání justičních pohledávek dává soudním exekutorům přednost před vymáháním cestou daňové exekuce, neboť jejich práci považuje nejen efektivní, ale především exekutor státní rozpočet nic nestojí. Soudy si spolupracující exekutory vybírají prostřednictvím veřejné soutěže o nejvýhodnější nabídku.

Pokud by byla zavedena teritorialita a zrušena možnost volby exekutora, pak by věřitelé nejen obdrželi nižší výnosy na vymoženém plnění, ale zatížilo by je to i finančně, neboť věřitelé by při vyšších nákladech obdrželi nižší standardy spolupráce než je tomu dnes.

Teritorialita exekutorů spočívá v povinném přidělování případů exekutorům se sídlem v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu má bydliště dlužník (povinný). Tento formalismus povede ke snaze dlužníka vyhnout se exekuci tím, že si formální trvalý pobyt přehlásí do kraje stovky kilometrů vzdáleného od jeho skutečného bydliště. Ve skutečnosti jen pětina dlužníků bydlí na svém trvalém pobytu a jen 28 procent z nich si přebírá úřední poštu. Rovněž není žádným tajemstvím, že velká část právnických osob má sídlo v officehousech v Praze, avšak skutečná sídla se nacházejí v jiných částech republiky. Dnes má věřitel možnost vybrat si exekutora s místa skutečného sídla povinné firmy a tím dosáhnout účinnějšího zásahu exekutora. V případě pověření pražského exekutora bude exekutor takové firmě značně vzdálen a cestovní náklady, bude-li výjezd vůbec realizován, ponese oprávněný, nikoli povinný.